Pagina:G. Peragallo - Poesie - 1870.djvu/12

Da Wikivivàgna

Se o spartiemo ti vegniësci?
D'indavveì?..... ti me o portiësci?
Miæ che diascoa de virtù!
Ah mincion, ah babillan,
No gh'êu morti, gh'êu do pan.
Lê o ve ven cö collo storto,
O dà o pan, e o porta o morto.
Me l'han dito ch'o l'é bon,
E che bon vêu di mincion;
Ma son stæta inverdugâ,
E me son dovûa majâ,
Con sto nescio de Tobia.
Me sovven quand'ëo fantinn-a,
Che contento, che allegria!
Voeivan tûtti a sciâ Nettinn-a;
Sciâ Nettinn-a, comm'a va?
Sciâ Nettin, corame scià sta?
Ghe son servo devotiscimo,
Sciâ Nettin, servo umiliscimo,
Sciâ Nettin, scià stagghe ben.
E mi proprio me n'andava
Tûtta in broddo de taggiæn,
E o me chêu o se deslenguava.
Ho piggiôu sto beccalin,
E ho lasciôu d'ëse Nettin,
Son vegnua sciâ Netta; ûh! ûh!
Uh! ûh! ûh! ûh! ûh! ûh! ûh! (piange)
E Tobia? me paeì Tobia
O no l'ha manco sentïa,
E tranquillo o monta a scâ.