Pagina:Piaggio Poexie zeneize 1846.djvu/606

Da Wikivivàgna

588

O Françeize ch’ï veddeiva
Grondâ sangue, o ghe dixeiva,
Çà n’est rien! bon bon, très-bien!

Fesse tanto sciäto i chen,
Ch’addesciòn o Direttô ,
Ch’o i fè mette presto in letto
Per passâ e botte e l’amô;

Vegnì a-e Belle ûn patiretto,
A-a Servetta ûn svenimento,
A-o Tiranno e convûlscioîn;
Fito o Mego! ciammâ sento,
E vedd’ûn che da-i cäsoîn,
E o vestî coscì sguarrôu ,
Ch’o l’è o Poeta ho giudicôu;
E o l’ëa giûsto appunto lê
Poeta, e Mëgo de mestê!
Coscì stæto scritturôu;

O gh’improvvisò ûn Sûnetto
Contro o Duello e a Fedeltæ,
Che restòn tûtti sanæ,
Finn-a i duî Malemmi in letto,
Un di quæ acciappò pe-o collo
O Figgiêu doggio d’Apollo
Per dâ a-i pesci da mangiâ;
L’atro incangio ö difendeiva;

A senti o Vate sbraggiâ:
Boja cäo, no me stranguâ!...
Gh’ëa da rïe per chi no voeiva;
E o Monsù ghe rispondeiva:
C'est égal! bon bon, très-bien!
Molla e tïa, sempre attacchæ,
Tûtti treì in mâ cazzen,
I duî Bûlli son scentæ,