Pagina:G. Peragallo - Poesie - 1870.djvu/20

Da Wikivivàgna

Barbasciûscia! torno a dî,
A no a voeiva ciù finî.
Tûtta colpa de tò poæ,
A dixeiva a Tobiolin,
O sä sempre ûn beccalin,
Senza chêu, senza caitæ —
Moæ, taxeì, che se o veddesci,.
L'ho lasciôu ch'o paeiva morto —
No scignor, perch'o l'ha torto;
Dimme ûn pö cose ti diesci,
Se trattando comm'o tratta,
O me voese fâ passâ
Pe ûnn-a goffa, pe ûnn-a matta? —
O guaiä, speransa l'hò,
Ma ve diggo ch'o sta mâ —
E ch'ö stagghe, o sentiä o sò,
E mi intanto sento o mæ —
Moæ, taxeì, no ghe pensæ —
Sci nèh? en tûtti apprêuvo a mi,
E me paeì ti gh'ê ti ascì.
Stûdiæ tûtti e mæ rovinn-e,
E ti piggi e sò pedinn-e.
Uh! ûh! ûh! — Ma no cianzeì,
O chêu proprio me torseì,
V'oemmo ben, ve l'assegûo —
Bello ben, l'ho conosciûo!
Uh! ûh! ûh! — Ma se sbraggiæ,
No veddeì gh'é i sbiri armæ,
Se scrovimmo; en tanti diai;
Se ne piggian, caxo mai,