Pagina:Piaggio Poexie zeneize 1846.djvu/881

Da Wikivivàgna

Oh che macchine de canti!
Son minëe d’argento erranti,
D’ûn lavô ben delicôu
Cö sò titolo adattôu;
Cappe rosse de razon
Con recammi a battaggion
In öu sccietto a cartolin,
Ma d’ûn gûsto soprafin;
Tabarrin de vellûo möu
Con recammi a uffo in öu;
Belli impronti stramezûæ,
Che vän lô tûtti i dinæ;
Gran Conçerto ben sûnnôu,
Dove diàscoa han destannôu
Tanti bravi Professôi
Mi nö sò, dîmelo voî?

Cöse gh'è là tanto cæo?
Un vulcan! zuarisoræo!
A l’è a Cascia, oh comm'a ven!
Pâ ch’a sg[h]êue, comm’a sta ben!
Quanti lûmmi! figgi cäi!
Inorbiscian de fissâi,
Quante scioî! miæ s'a no pâ
Un giardin, ûnn-a sposâ!
Dæ ûn pö mente ch’a se ninn-a,
Avvardæve ch’a camminn-a,
Bravi! evviva i Portantin!
Son camalli granattin,
Quanta gente scappa via...
Ah peccôu! ch’a l’è finia.

Casassanti, eì visto? ebben,
No v’ho dito forse ben,