Pagina:Piaggio Poexie zeneize 1846.djvu/330

Da Wikivivàgna

A Veitæ l'ha descoverto,
A Giûstizia ghe dà o serto,
L’Onô ö guidda, e o fa passâ
Sorve i Vizj; l'Impostûa
A l’è soffocâ dä pûa,
E l’Invidia incadenâ,
E Virtù ghe fan spallëa,
O Livô se crêuve a cëa;
A Calûnnia e a Raggia taxan,
Paxe e Amô allegri se baxan;
Sêunna a Fama a so trombetta
E do a va in spalletta
Pe addesciâ e Bell’Arti, e fâle
Fiorî tûtte e ben pagâle;
A Fortûnn-a ghe va apprêuvo:
Oh che bello mondo nêuvo!
Ma peccôu!.... tûtt’è scentôu!...
Me pâ d’ëssime assûnnôu.

Son zà stanco de stâ in pê,
M'assettiö per vedde in Çê:
Cose scrêuvo!... ûnn-a Cometa
Chi n’aggueitâ, ma a l’aspëta
O MILLE-ÊUTTO-ÇENTO-TRENTA
Per vegnî a chêuxe a polenta,
E co-a lunga so spassoïa
Menestrâla ben buggïa!....

Uzûrai, tegnive pronti
Ch’a porriæ aggiustâve i conti!

Ricchi avari, che pensæ
A ammûggiâ sempre dinæ,
N’aspëtæ ch’a s’avvixinn-e
A sciorbî e vostre roscinn-e,