Pagina:Chittarin zeneize 1881.djvu/206

Da Wikivivàgna

— E mi, azzunze o sciô Françesco,
Se no-o piggio, staggo fresco!
Pe ûn pittin d’ungia incarnâ
Stavo in letto consûmando,
Comme ûnn'aquila sbraggiando.
Ah beneito sæ Le Roâ!
L’ho piggioû de quarta classe,
Ho creddûo ch’o me desfasse,
E in veitæ me son stimôu
D'ese in pussa trasformôu;
Son vegnûo ciù sperunsïo,10
Ma passeggio e me ne rïo. —

— E mi, dixe a sciâ Pimpetta
D'eûtto càllai pe anelletta,11
Ëo vegnua brûtta, arrappâ,
Che nisciûn me voeiva ammiâ:
No mangiavo, nè beveivo,
E spëgiandome cianzeivo;
Quanti meghi ho consûltoû
Tûtti riendo m’han ciantôu.
Ho piggiôu Le Roâ, a-o momento,
Ho sentïo do megioamento.
Feî scappâ tûtti i vexin
Dall’ödô de giäsemin;
Ma n’importa, staggo ben . . . .
Ohimemì! che doî de ren! —