Pagina:Lunaio Regina 1835.pdf/97

Da Wikivivàgna

Se l’impivan, s’imbriægavan,
Se godivan, se cinciavan,
E.... veddeivo d’arescoso
Che o Spozôu vegniva gioso,
Ve o crediesci? do Filosofo;

Che Leonöa và in irascimini
Con Grighêu pe-a Muza decima,

Che o Dottô studiava o Bartolo
Co-a Bellezza tarantellica,

Che cö Baffi a Petronillica
A piggiava a so revincita,

E o Cò-cò - Cà-cà - Carissimo
Trastullavasi allegrissimo
Or con questa, ed or con quello...

Cose voeì? in to ciù bello
Ven un lampo chi inorbisce,
Un-na saetta[1] chi insordisce,
E se mette tutt’assemme,
Non a ciêuve, a diluviâ,
Che bezêugna dizertâ
E lasciâghe o ciù chi premme....

Scappa! scappa!... chi è o ciù lesto
E o ciù bravo; e per fâ presto,
Tiavan zu mille giastemme!

Chi và storto, chi và drito;
Mi son cheito per fâ fito
Nell’alzâme, e m’è schittôu
A perrucca in to stuffôu!
Ghe ghe l’hò dovûa lasciâ...

Me tegnivo e moen in testa,
Per no poeìmela fasciâ,

  1. sæta inte l'ed. do 1846