Pagina:Gazzo.divina.comedia.1909.djvu/61

Da Wikivivàgna
INFERNO


CANTO I.


Mentre in t’ûña forèsta scciazza e scûa
Dante, despèrso o tremma e o se bezíggia,
E a ûn ærto bricco de montâ o procûa,
Davanti a træ bestiaççe astriæ o delíggia;
Gh’appaysce li Virgílio, e o ghe promette
Un atro viággio. Allôa ûn pö o se repíggia,
E pe ûn nœvo camín cun lê o se mette.


O Bòsco. 1 A boscaggia — 13 O bricco assoïgiòw — 31 E træ bestiaççe — 61 Virgilio — 101 Veltro, o Làscia, can levrê — 112 Invito ao viaggio ûltra terrén — 130 Dante o l'acconsente, e pârtan.


1 A’ meytæ do camín da nostra vitta,
Sciortío d’in carrezä, ûña nœtte scûa,
Me sun despèrso in t' ûña foèsta ermitta ;
4 E in quanto a dî cumme a l'ea brûtta e crûa
Quella foèsta sarvæga e scciazza e fòrte,
Solo a-o pensâghe, o fronte zà o me sûa:
7 Retëgno che ciù amaa no sajä a mòrte;
Ma pe tratâ do ben che gh’hò atrovòw,
Contiö e mävégge viste la pe sòrte.
10 No saviæ dî comme ghe segge intròw,
Tant’ëo piggiòw dao sœnno in to momento
Che a stradda boña avéyvo abandonòw.
18 Ma arrivòw ai pê d’ûn bricco, cun gran stento,
La duve terminava quella valle,
Che o cœ a m’avéyva stréyto da o spavento,